Norma PN-72/H-84030 Legované konstrukční oceli – Jakosti
byla polská technická norma pro legované konstrukční oceli určené k cementaci, nitridaci a kalení. Byla vydána 1. prosince 1972 a poté zrušena 2. května 1989. Byla nahrazena normami PN-H-84030-01:1989 až PN-H-84030-04:1989 , které zavedly podrobnější požadavky a rozdělení ocelí v závislosti na jejich použití.
Norma PN-89/H-84030 byla zrušena a nahrazena normami řady PN-EN 10083 a 10084, které specifikují požadavky na konstrukční legované oceli.
Norma PN-72/H-84030 Legované konstrukční oceli – Jakosti
- PN-89/H-84030-01Nahrazeno PN-EN 10083-1+A1:1999.
- PN-89/H-84030-02Nahrazeno PN-EN 10084: 2002.
- PN-89/H-84030-03Nahrazeno PN-EN 10085: 2002.
- PN-89/H-84030-04Nahrazeno PN-EN 10083-3:2007.
Předpis PN-89/H-84030 Legované oceli – jakosti
je obecná norma pro legované konstrukční oceli, která zahrnuje různé typy ocelí určené pro různé procesy tepelného zpracování, jako je cementace, nitridace a kalení. PN-89/H-84030/04 je zase podrobným listem této normy, zaměřeným konkrétně na legované konstrukční oceli určené pro kalení a popouštění. To znamená, že PN-89/H-84030/04 je součástí širší normy PN-89/H-84030 , která obsahuje podrobné pokyny pro specifickou skupinu ocelí.
Například ocel 45HN je klasifikována v souladu s normou PN-89/H-84030/04 jako konstrukční legovaná ocel se střední prokalitelností, určená pro tepelné zušlechtění a povrchové kalení.
Stručně řečeno, PN-89/H-84030/04 není identický s PN-89/H-84030 Konstrukční legované oceli , ale je jeho nedílnou součástí a obsahuje podrobné informace o ocelích pro tepelné zlepšení.
Norma PN-72/H-84030 „Třídy legovaných konstrukčních ocelí“ specifikovala požadavky na chemické složení, mechanické vlastnosti a dodací podmínky konstrukčních ocelí pro různé aplikace. Tyto oceli byly taveny v martinských pecích, elektrických pecích, kyslíkových pecích, elektrostruskových pecích nebo rafinovány tekutou syntetickou struskou pro zlepšení jejich čistoty a homogenity. Norma se vztahovala na širokou škálu ocelových výrobků, včetně:
- Válcované a kované tyče.
- Ingoty a polotovary.
- Výkovky.
- Plechy, pásy, trubky.
- Výrobky tažené za studena.
Cílem bylo poskytnout materiály s vhodnými parametry pro různé procesy tepelného zpracování, jako je kalení, popouštění, cementace a nitridace.
Příklady jakostí ocelí z normy PN-72/H-84030 - Legované konstrukční oceli - jakosti
- 17HGN – Chrommangan-niklová ocel používaná k cementaci. Vyznačuje se vysokou pevností jádra a dobrou odolností proti oděru a používá se při výrobě ozubených kol, hřídelí a dalších strojních součástí vystavených proměnnému zatížení.
- 25HM – Chrom-molybdenová ocel určená pro použití při zvýšených teplotách. Používá se v součástech parních turbín, jako jsou rotory, hřídele a kotouče pracující při teplotách až 550 °C.
- 45HN – Chromniklová ocel pro tepelné zpracování, vyznačující se vysokou pevností, tažností a odolností proti nárazu a oděru. Používá se pro součásti strojů, motorů a vozidel, které vzhledem k jejich rozměrům nelze cementovat.
- 40HNMA – Chromnikl-molybdenová ocel s velmi dobrými pevnostními vlastnostmi a vysokou prokalitelností. Používá se pro tepelné zpracování vysoce namáhaných strojních součástí vystavených rázům, krutu a vibracím.
- 37HS – Chrom-křemíková ocel se zvýšenou kalitelností, určená pro tepelné zpracování. Vykazuje odolnost proti oděru a je vhodná pro díly vystavené vysokému a proměnlivému zatížení.
Odebrání a nahrazení
Norma PN-72/H-84030 Legované konstrukční oceli – jakosti byla formálně zrušena v roce 1989 a nahrazena následujícími normami:
- PN-H-84030-01:1989 – Konstrukční oceli pro tepelné vylepšení.
- PN-H-84030-02:1989 – Konstrukční oceli pro cementování.
- PN-H-84030-03:1989 – Konstrukční oceli pro nitridaci.
- PN-H-84030-04:1989 – Konstrukční oceli se speciálními požadavky.
Moderním ekvivalentem této normy je evropská norma PN-EN 10083-1+A1:1999 , která sjednotila klasifikaci a technické požadavky na legované oceli v zemích Evropské unie.
V mnoha případech byly starší normy, jako například PN-72/H-84030 , přísnější z hlediska technických a kvalitativních parametrů než jejich novější protějšky. Důvodem je, že starší normy kladly větší důraz na trvanlivost, pevnost a bezpečnost materiálů, zejména u dynamicky zatěžovaných konstrukcí a vysoce náročných průmyslových aplikací.
Novější normy, jako například PN-EN 10083-1+A1:1999 , často sladí požadavky s harmonizovanými evropskými normami, což v praxi může vést ke zmírnění některých kritérií, například kritérií týkajících se minimálního obsahu legujících prvků nebo přesnosti mechanických parametrů. To často vyplývá z potřeby harmonizovat normy napříč zeměmi, což se ne vždy promítá do zlepšených standardů kvality.
V průmyslu, zejména při výrobě kritických součástí, jako jsou hnací hřídele, součásti zavěšení kol a letecké díly, se starší normy někdy používají jako referenční bod v interních specifikacích závodu. Společnosti je mohou přijmout jako přísnější interní normy, i když byly oficiálně staženy.